Jdi na obsah Jdi na menu

Moje cesta - kdo jsem

 

Časopis Eniologie člověka - vědecko-odborný časopis (www.eniologiecloveka.cz)

Datum uveřejnění: březen 2016

více o mých zkušenostech, dosažené vzdělání, akreditace ZDE 

ohlasy klientů ZDE

 

MÁ CESTA ZA POZNÁNÍM

Jmenuji se Markéta Šírková a v současné době – přesněji řečeno posledních 10 let – jsem matka, manželka a zároveň duchovní průvodce. Má cesta byla dána od mého narození, jen jsem si ji začala v posledních letech více uvědomovat.

unnamed--5-.jpg

Povím vám příběh, který má kořeny vlastně už v mém dětství. Narodila jsem se ve vodním znamení štíra (později jsem při svém studiu zjistila, že i mé měsíční znamení je štír a taktéž ascendent). Což už mě samo o sobě předurčuje a dává předpoklady k duchovní cestě. Neznamená to však, že by ostatní znamení zvěrokruhu nemohla na tuto cestu vstoupit. Vždyť duchovní svět je naše podstata. Podstata bytí a existence vůbec. Je to nalézání a uvědomování si sebe samých. Naší sounáležitosti s nekonečným vesmírem. Jsme součástí jednoho obrovského celku.

Mé dětství probíhalo vcelku běžným způsobem. Vzpomínám na své dětství s láskou, i když si samozřejmě s odstupem času uvědomuji, jaké vzorce myšlení jsem od svého okolí přejala. Od svých rodičů jsem vždy slýchávala, že „jsem prostě jiná“. A slýchávám to dodnes. Zpětně cítím, že jsem si již od dětství uvědomovala svou individualitu. Vzpomínám si, že i když jsem vyrůstala v ryze ateistické rodině (jakožto v době 80desátých let téměř každý v tehdejším Československu), tak mě již na základní škole silně přitahovaly všechny věci a témata takříkajíc „mezi nebem a zemí“. Moje škola bývala naproti velkému kostelu svatého Bartoloměje v Pardubicích a já jsem se tam občas při mé cestě ze školy zastavila. Jen jsem tam tak stála za kovanými dveřmi a rozjímala. Strašně mě to všechno přitahovalo. Vnímala jsem tu energii, ticho a klid. Později jsem si v místní knihovně vypůjčila Starý zákon a dostala tak odpovědi na některé mé otázky. Netvrdím, že vše napsané je nutně pravdou. Spousta věcí byla tak nějak časem pozměněna a svou roli při autentičnosti zápisu také určitě sehrála dobová politika. Tvrdím ovšem, že by si tyto příběhy měl přečíst každý. Vždyť dennodenně používáme určité slovní obraty, výroky o nichž ani nevíme, odkud pocházejí, jak vznikly. Tak schválně - víte třeba odkud pochází výrok: „zůstat stát jako solný sloup“? Často také, když chceme vystihnout nějaký chaos a nepořádek použijeme výraz: „ byla tam sodoma gomora“. A je spousta dalších takových, která prostě většina z nás používá a přitom si ani plně neuvědomuje jejich význam.

Jak jsem již zmínila, dětstvím jsem prošla prakticky pohodově. Nicméně s neustálým pocitem „odlišnosti“. Nemohu říci, že jsem tím nějak trpěla či se cítila odstrčená. Měla jsem a stále mám milující rodiče, sestru. Také přátel jsem měla dost. Určitě jsem nebyla sama. Nicméně tu neustále byl vnitřní pocit, jako by ostatní nechápali. Ani ne tak mě samotnou. Ale to vše kolem nás. Nebyl nikdo, s kým bych se mohla na toto téma bavit. A v té době jsem si to ani neuvědomovala. Byla jsem téměř vzorná dcera, prakticky bez problémů a vše tak nějak klapalo. Až do doby mého dospívání – přesněji řečeno mých 17 -20 let, kdy začaly přibývat nedorozumění mezi mnou a rodiči. Oni sami to ale dodnes vidí jinak. Nazývají to „opožděnou pubertou“. Tak jim to totiž tehdy popsal jeden odborník. Já ale vím, že právě v tomto období jsem si začala více uvědomovat rozdíl vnímání světa. Chtěla jsem odpovědi a těch se mi nedostávalo. Spíše vzrůstala snaha a intervence zařadit mě kamsi do stáda. I přesto, že mě moji rodiče milovali, tak mě nedokázali a nedokáží pochopit dodnes. Přesto spolu máme hezký vztah. A já vím, že je to mnohem těžší pro ně. Jelikož oni se mě snaží pochopit, ale v jejich současném nastavení či naprogramování se jim to nemůže podařit. Já naopak chápu, že oni nevědí, protože jednoduše jako spousta dalších vědět nechtějí.  A ano, některé věci jsou samozřejmě způsobeny tzv. generačními rozdíly. Ale to není ona podstata jejich nepochopení.

Velkým průlomem byl pro mě v té době odchod do zahraničí. Dodnes to považuji za mnohem větší přínos, než kdybych v té době vystudovala vysokou školu, kterou jsem mimo jiné měla započatou. Najednou jsem se začala nacházet, byla jsem závislá sama na sobě. Byla jsem postavena do životních situací, které mi pomohly pochopit sama sebe. Přirozeně a plynule se změnily některé mé návyky. V zahraničí jsem strávila necelých 5 let. Dodnes na toto období ráda vzpomínám. A to i přesto, že byly časy, kdy jsem neměla kde bydlet, neměla co jíst. Ale i přesto všechno jsem se cítila tak nějak svobodně. A vždy se našel někdo, kdo mi podal pomocnou ruku. Přinesla jsem si s sebou životní zkušenost, kterou vám nikdo nikdy nemůže vzít a kterou, na rozdíl od převážně teoreticky nastudovaných informací, nikdy nezapomenete. Přinesla mi také dobrou znalost anglického jazyka (mimochodem, čeština je krásná, ale mně se dosud občas stane, že přemýšlím v angličtině).   

Avšak opravdový a znatelný průlom na mé cestě za sebepoznáním a duchovní podstatou byl příchod mých dvou dětí. Najednou jsem zcela změnila směr. Postupně se začaly měnit zájmy a s tím i lidé v mém okolí. Věřím, že děti si vybírají své rodiče. A tak děkuji svým dětem, že si ony vybraly právě mě. Děti jsou našimi učiteli již od útlého dětství. My dospělí je máme naučit životu pozemskému a ony nás zase navrátit k životu duchovnímu. Mají nám pomoci objevovat svět dětskýma očima. Jaká škoda, že velká část dospělých jejich popostrčení nevnímá. Leckdy jsou děti moudřejší než my dospělí.

Postupně jsem se začala věnovat převážně studiu věcí pozemských i nadpozemských. Můj život se stal nekonečným studiem. Nebudu tu vyjmenovávat všechny, ale velkým průlomem pro mě byla aktivace do systému Reiki. Byla to vědomá vstupenka do světa energií. Díky Reiki se mi pospojovaly všechny dosud nabité informace. Jak vždy říkám: Reiki je jako kmen stromu a aktivací tohoto kmenu dojde k přirozenému napojení větví (znalostí) na kmen. A postupně přicházím na to, že čím více se učím, tím více zjišťuji, že je hromada věcí, které chci ještě znát a nejspíše v tomto životě asi všechny nestihnu. Je třeba si uvědomit, že svět energií je dar, kterým oplýváme všichni hned od svého narození. Stejně tak, jako nám byla dána schopnost dýchat. Ale ruku na srdce, kdo z nás umí opravdu správně dýchat? Také učení o energiích, práce s nimi, jejich vnímání nám bylo dáno jako dar. A záleží jen na každém z nás, jak moc se tomuto učení chceme opět naučit, respektive ho oživit.

Stala jsem se tedy duchovním průvodcem pro ty, kteří o to požádají. Pečuji o duše i těla. Nese to s sebou i velký kus zodpovědnosti. A sice v tom, že není mým úkolem životy ostatních řídit. Ale je mým úkolem je naučit, jak si lépe mohou řídit své životy sami. Každý z nás je unikátní bytost, zodpovědná za svůj vlastní život. Záleží jen na nás, zda ho přijmeme a prožijeme s radostí nebo budeme neustále odmítat realitu. A paradoxně, právě ty nejtěžší okamžiky či situace s sebou přinášejí nejvíce životních zkušeností. Záleží jen na nás, zda to pochopíme. Je třeba změny. A změna je něco, co lidé neradi přijímají. Mají ze změn strach. Přitom není třeba mít strach prakticky z ničeho. Pokud totiž pochopíme sami sebe, budeme také chápat význam tohoto, co se nám děje. Ne třeba hned, ale časem k tomu dojdeme. A ano, většina změn s sebou přináší také nepříjemné i těžké situace. Ale jak vždy říkám, i samotný porod je jedna velká změna a také přichází v bolestech. Na které ovšem po čase zapomeneme a přijímáme jen s láskou onu změnu – zrození našeho potomka.

Správně pochopit duchovní svět, znamená zbavit se strachu. Nalézt sama sebe, objevit a postupně neustále objevovat své kouzelné Já. Čím více z nás to pochopí, tím lépe se lidstvo bude mít. A ještě jedna věc je velmi důležitá – zůstat vždy ve středové rovině. Bohužel totiž také přibývají ti, kteří překročili pomyslný mezník a takříkajíc se upnuli na duchovno. Nežijí v realitě, v současném světě. Nemohou tak plně následovat svůj úkol“ tady a teď“ a spíše slouží jako odstrašující příklad ostatním – co všechno se může stát, když se na duchovní cestu vydáme (čehož se vždy ráda chytí nějaká informační média – televize a podobně). Takoví jedinci ale ve finální fázi nepochopili podstatu bytí a i z přílišného zájmu o duchovní svět se může stát závislost. Je třeba pochopit, že vše ve vesmíru funguje na duálním principu. Dávat či brát. Je třeba naučit se vyváženě skloubit oba dva světy – materiální a duchovní.

Přeji Vám všem mnoho zdaru na té Vaší osobní cestě. I VY jste důležitou součástí jednoho obrovského celku. Vaše činy mají význam nejen pro Vás, ale pro celé lidstvo.

Markéta Šírková