Jdi na obsah Jdi na menu

Indigové děti - děti nové doby

5. 11. 2013

INDIGOVÉ DĚTI (nebo také „děti nové doby, křišťálové děti)


O „indigových dětech“ jsem vám již psala níže na mém profilu. Přesto cítím, že bych měla toto téma znovu otevřít. Netýká se totiž pouze našich dětí, ale i dospívajících a spousty dospělých. Možná že se v tomto najdete právě i Vy a konečně sami sebe pochopíte. Některé prameny uvádějí, že jsou to děti narozené okolo roku 2000. Skutečnost je taková, že se zde na této planetě začaly vyskytovat již mnohem dříve (50 – 60 léta minulého tisíciletí), ale v posledních letech se jejich porodnost zvětšuje. Mým cílem je pomoci rodičům těchto dětí, protože je třeba si uvědomit, že tyto děti nám ukazují cestu. Ve skutečnosti se cítí velice sami a nepochopení (i když mnohé z nich mohou být obklopeni láskou). Věřte, že hovořím ze své vlastní zkušenosti. Už nějakou dobu vím, že i já jsem jedno takové indigové dítě. Poznání a pochopení toho, kdo vlastně jsem, je první krok vpřed! Pomozte tedy sobě i svým dětem. Rozpoznání a pojmenování „problému“ (i když tento výraz opravdu nemám ráda), je počátkem řešení.


Co znamená pojem „indigové děti“? Pro upřesnění si zopakujme složení jednotlivých atomů. Každý atom se skládá z jádra a obalu. V obalu kolem jádra obíhají elektrony (záporně nabité částice), jádro je složeno z protonů (kladné částice) a neutronů (neutrálně nabité částice). Každý z nás vibruje energeticky na určité frekvenci. Nakonec naše těla nejsou nic jiného než energie. Jsou stejně tak složená z atomů (jádra, obalu, elektronů, protonů a neutronů) jako jakákoliv jiná hmota (živá i neživá). Rozdíl je v tom, na jaké frekvenci naše těla vibrují, ve frekvenci magnetických polí. To znamená, jaký je energetický kmitočet, jak daleko a jakou rychlostí se pohybují elektrony od atomového jádra. Těla tzv. „indigových dětí“ vibrují na vyšší frekvenci. Vnímají svět zcela jinak a mají zcela jiné hodnoty. Proto je pro ostatní „neindigové“ těžké tyto jedince pochopit. Existuje určitá charakteristika „indigových dětí“. Nicméně, přečtěte si pozorně následující body a vnímejte, jak se při tom cítíte (třeba Vás to osloví a Vy se konečně najdete nebo začnete chápat svoje dítě). „Indigové děti“ jsou přínosem pro celé lidstvo. A za čas (samozřejmě několik generací) budeme „indigoví“ zcela všichni. S tím, jak se všechno na planetě Zemi zrychluje, zrychlují se i naše osobní vibrace. Současná společnost se snaží tento fakt přehlížet a bojkotovat. 


Některé všeobecné znaky osobnosti „indigových dětí“.


• Jsou vnitřně přesvědčeny o pravdivosti života.
• Žijí podle vyšších principů.
• Vědí, že bychom měli žít v souladu se sebou samými a s naším okolím. Okolí jim to ovšem moc neusnadňuje a tak musejí stále více bojovat se nepochopením a označováním „sobec“.
• Vědí, že existuje daleko více, než to, co vidíme. Jednoduše chápou, že i to, co vidět není, existuje.
• Věří, že fyzický život a jakákoliv hmota jsou jen iluze.
• Vědí, že všechno ve vesmíru je navzájem propojeno.
• Chápou lépe spirituální jevy než jevy fyzické.
• Nenechávají se spoutávat a omezovat zastaralými ideály, vzorci myšlení. 
• Nechtějí se nechat nacpat do nějaké formy či přihrádky.
• Nenechají se nutit dělat něco, čemu sami osobně nevěří.
• Nepřijmou vedení od lidí, kteří nemají na svět stejné etické názory jako ony (tyto osoby neberou vůbec v potaz a absolutně je nerespektují, i kdyby se rozkrájeli).
• Ani tlak společnosti je nedonutí k tomu, aby se podřídily.
• Nevěří ve vinu a trest (chápou, že je to jen pojem a nic takového neexistuje). Dají se jen obtížně potrestat a většinou bezvýsledně.
• Musí žít podle těch nejvyšších principů. A to tak, jak je chápou ony samy (jinak hrozí deprese, sebetrýznění a pocit samoty).
• Jsou velmi upřímné (pro okolí většinou „nepříjemně“ upřímné), nezávislé, samostatné a opravdové.
• Často mají nepříjemný pocit ze svého těla (jako by jim v něm bylo těsno).
• Potřebují jen velmi málo spánku. Právě tolik, aby dobily své fyzické tělo.
• Jsou velmi senzitivní na emoce a energie okolí. V důsledku toho mohou být snadno přetíženy a unaveny přemírou podnětů.
• Bývají přecitlivělé (na vše – emoce, stravu).
• Milují zvířata, rostliny a celou přírodu. Bez problémů s nimi komunikují.
• Můžeme je přistihnout při komunikaci s „neviditelnými“ kamarády.
• Bývají označovány jako děti s přemírou bujné fantazie nebo někdy dokonce až „psychicky ne zcela zdravé“.
• Vnímají život ve všech věcech, což způsobuje, že se jen stěží od těchto věcí, zvířat, rostlin,…odlučují (často s velkými emocemi).
• Jen velice obtížně vyjadřují své pocity pomocí slov (okolí je může někdy považovat za chladné a bezcitné – opak je ovšem pravdou). Řeč je pro ně často příliš omezující (neuvědomují si, že to co cítí ony, ostatní nejsou schopni pochopit).
• Jsou opravdu extrémně citlivé (i když to pro okolí tak nemusí vypadat – vše mají uvnitř).
• Mají sklony k samotářství (ostatní je nechápou a ony samy nevědí, kam se zařadit). Jsou označovány za podivíny.
• Mají silný smysl pro spravedlnost. Chápou, co je správné a co ne.
• Jsou velice zvídavé a vědychtivé. Často pokládají opravdu hluboké dotazy a nespokojí se jen tak s nějakou odpovědí. Například na dotazy typu: „proč se dělá to a to a tak a tak“ je nemůžete odbýt pouze tím, že se to prostě jen tak dělá třeba i po staletí a je to tradice. Lepší je říci, že třeba ani vy nevíte a příslušnou odpověď si nastudovat. Potom sklidíte opravdové ocenění.
• Odpovědi si musejí opravdu „procítit“.

Okolí často hodnotí tyto děti jako vzpurné, podivíny a zvláštní. Vím to, i já jsem od svých rodičů od dětství slýchala (a slýchám to i doteď), že jsem zvláštní, tvrdá (co se upřímnosti týče) a sobecká. Je těžké vysvětlit, že sobecká je právě ta druhá strana, protože se Vás snaží vmanipulovat do určité role a neakceptuje tu Vaši. (I když co se mně a mých rodičů týká, myslím, že se nám to daří zvládat a jsme téměř v denním kontaktu, i když žijeme 100 km od sebe). Je třeba si uvědomit, že tyto děti nás mají vést. Jsou tu pro nás a naši budoucnost – celého lidstva. Ony samy musí často bojovat s okolním světem – společností, která je leckdy zastaralá a tudíž neochotná přijmout cokoliv, co vybočuje z řady. Naslouchejte lépe svým dětem a lidem ze svého okolí, neodbývejte je. Problém je, když rodiče tyto děti odbydou se slovy: “na to jsi ještě malý/á, to ti vysvětlím, až budeš starší“. Na dotaz existuje vždy nějaká odpověď, a pokud ji nevíte, přiznejte to, a pátrejte po vysvětlení (což by v dnešní době internetu neměl být problém, jen si najít ten čas, že?). Nakonec to obohatí i Vás samotné a věřte, že Vaše dítě to určitě ocení.

Věřím, že Vám tyto řádky alespoň něco přinesou a třeba i pomohou rozpoznat, kdo jste.
Přeji hezký den a snad už i to jaro nám ťuká na dveře -
Markéta