Jdi na obsah Jdi na menu

Děti - naše budoucnost

5. 11. 2013

DĚTI - NAŠE BUDOUCNOST

Vím, že už jsem o dětech párkrát psala. Ale jelikož se téměř každý den s tímto tématem setkávám, rozhodla jsem se vás znovu oslovit na toto téma.

Děti jsou naše radost, štěstí a hlavně také budoucnost. Neubíjejme je zastaralými názory, které mimochodem leckdy sami nenávidíme. A to právě proto, že jsme je slýchali v dětství. Víme přece, jak nám určité chování a výroky ze strany rodičů (či dalších dospělých) ubližovaly či nás naplňovaly vztekem. Každá generace je jiná, každá si prochází jinými úskalími a každá generace má také něco jiného za „úkol“. Snažme se pochopit, že tím, že nedokážeme vyjet ze zastaralých (ale zajetých) kolejí, bráníme našim dětem splnit svůj úkol tady na Zemi. Vždyť i my sami se měníme. Změna je život. Všechno kolem nás je v pohybu. Přijde mi, že v dnešní době jsou stále ještě některé děti ze strany dospělých podceňovány, utlačovány, zesměšňovány. Proč je v mnoha případech tak těžké brát je spíše jako „parťáky“? Proč se leckteří dospělí uchylují spíše k rozkazům, než aby dítě o něco požádali? Jsou to právoplatné bytosti stejně jako my dospělí. A leckdy v sobě ukrývají hlubší životní moudra nežli my. 

Co je tak těžkého na tom říct: „ ukliď si prosím ten pokoj“ nebo „běž si prosím vyčistit zuby“, „připrav si prosím věci do školy“. Snažte se nepoužívat slovíčko „můžeš“. Když to více rozebereme, tak jen obyčejné „MŮŽEŠ“ dává už dopředu předpoklad nebo možnost toho, že bychom to nezvládli (tedy i děti). Takže doporučuji vynechat při komunikaci toto slovíčko. Vím, jsme právě tak postižení tím, že dosud jsme byli zvyklí toto slovo použít právě za účelem slušnosti. Ale pokud se nad tím zamyslíte, tak to už dopředu zpochybňuje naše schopnosti zvládnout danou situaci či záležitost. Samozřejmě není dobré nechat si děti skákat po hlavě. To rozhodně ne. Každý rodič si musí najít svůj vlastní přístup a vymezit své vlastní hranice ke konkrétnímu dítěti.

Každá generace se rodí v jiné energetické vibraci. Těla našich dětí jsou po energetické stránce jemnější, citlivější. Mají nám něco ukázat a někam jinam lidstvo nasměrovat. To se jim ovšem jen málo podaří, když jim házíme klacky pod nohy. 

Ano, uznávám, je někdy těžké stanovit hranice, kdy být přítel a současně si udržet autoritu. Být rodič je celoživotní vzdělávání. Ale myslím, že každý rodič chce mít harmonický vztah se svými dětmi, a to i v dospělosti. Proto je ale třeba něco udělat. Tato nepružnost se týká (z mé zkušenosti a pozorování) více mužů. Ženy jsou empatičtější, kdežto muži prahnou více po moci a autoritě. Proto u nich leckdy přetrvává tento způsob výchovy. Dalším důvodem je také to, že muži mají více aktivní levou (rozumovou) část hemisféry, kdežto ženy naopak tu pravou. Proto je pro ženy jednodušší vycítit, co je správné a co ne. I když otázka správnosti není na místě, protože, kdo tu určuje, co je a co není správné? Záleží na individualitě každého z nás. Muži se ženám často výsměšně pošklebují, ale sami, když jsou v nouzi, se žen ptají (jen tak na oko), co dělat. Jenže přetrvávající autoritativní a někdy až téměř despotická výchova současné děti zastrašuje, potlačuje v nich právě to hezké, s čím k nám přišly. A plodí násilí! Současné děti se cítí více frustrované a vzniká více násilí právě proto, že jim my dospělí nedovolíme jít za splněním jejich úkolu. I když tomu jako ještě malé nerozumí a nedokážou to popsat. Prostě to cítí. Nechme se vést našimi dětmi, chovejme se ke každému jako k unikátu, protože to oni jsou. Ale nezaměňujte s přílišným rozmazlováním. To je druhá strana mince. Je nutné vymezit hranice. Jak jsem již řekla, každé dítě potřebuje ty své. Takže i když je v rodině dětí více, tak nelze měřit každému stejným metrem. 

Nezatracujte prosím to, co vaše děti vidí a slyší. Zvláště jsou-li v předškolním či školním věku prvního stupně. Zkuste se od nich spíše něco přiučit. Nedělejme z nich "blázny" a dovolme jim žít svým vlastním životem s jejich opravdu bohatým vnitřním světem. 

Bylo by toho ještě více, ale to by pro zatím stačilo-:)) Pokud by někdo z vás potřeboval konzultaci, jsem tu.

Hezký den,
Markéta