Jdi na obsah Jdi na menu

DĚTI / MIMINKA a barvy

DĚTI / MIMINKA A BARVY

(výňatky z časopisů)

Jelikož barvy jsou pro děti VELMI důležité, rozhodla jsem se pro Vás shromáždit některé informace. Nevidím důvod, proč psát něco nového o tom samém a tak jsem použila výňatky z uvedených časopisů pro děti. V dalších odkazech v této rubrice naleznete má doporučení. Určitě není na škodu popřemýšlet o vyhotovení harmonizační kresby pro Vašeho potomka (ať už je v jakémkoliv věku-J)

ČASOPIS „MÁMA A JÁ“

„Všechno v něžných pastelových barvách – tak to přece mají miminka nejraději.“ 

Omyl! Pokud by si měli naši nejmenší sami vybrat, nedostaly by jemné barevné tóny vůbec šanci. Proč je to tak a jaké fascinující poznatky se vážou k tématu „miminko a barvy“ – dočtete se na následujících řádcích.

Miminka milují červenou

„I když stále ještě vládne mýtus, že čerství novorozenci jsou slepí, není to tak! Dokonce ani v prvních okamžicích po porodu,“ vysvětluje britská psycholožka dr. Anna Franklin, která zkoumala ve své „Baby Lab“ v Surrey více než 250 novorozenců – studie se týkala jejich vztahu k barvám. Výsledek byl ohromující. Už čerství novorozenci mají svoji oblíbenou barvu. Červenou! Vědci z Baby Lab se domnívají, že miminka znají tuto barvu už z maminčina bříška, a právě proto ji upřednostňují před ostatními barvami. Světlo do dělohy pronikalo skrz prokrvenou břišní stěnu jako přes tmavočervený závěs. 

To je také důvod, proč se novorozenci na mnohých klinikách v zahraničí zavinují do červených – nikoli do bílých – zavinovaček a dek. Mnohé porodní asistentky totiž tvrdí, že děti se při spatření důvěrně známé barvy uklidní daleko dřív a také méně pláčou.

Nora, Natálka (4 měsíce): „Od známých jsme dostali jako dárek růžovočervenou zavinovačku, ze které jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená. Původně jsem totiž chtěla úplně jinou, ale je fakt, že v téhle se dcerce moc líbí… Navíc představa, že se v ní cítí bezpečně, jako u mě v bříšku, je celkem příjemná.“


Modrou ne! Alespoň zpočátku…

Modrou barvu dokážou miminka rozeznat nejhůř, dělá jim největší problémy. Vědci zjistili, že pouhých deset procent všech novorozenců bylo schopno vnímat modrou skvrnu na šedém pozadí (pro porovnání: na červenou skvrnu reagovaly takřka všechny děti, na zelenou víc než jedna třetina a na žlutou jedna čtvrtina dětí). Záhada spočívá v tom, že modrá je tzv. krátkovlnná barva a dešifrují ji tzv. S-čípky na sítnici oka. Tyto čípky se ze všech čípků sloužících k vidění vyvíjejí nejpozději. Ale když už pak děti vnímat modrou dokážou, stane se jednou z jejich nejoblíbenějších barev.


„Prosila bych oranžovou deku a fialový dudlík.“

Jak povlečení na peřinky, tak kupříkladu i baldachýn či měkké obložení postýlky se většinou vyrábějí v pastelových barvách – takový už je vkus dospělých… Kdyby si však mohla vybrat miminka sama, rozhodla by se spíš pro daleko křiklavější barvy. Například pro jasně oranžovou nebo zářivě fialovou. Je to tak zařízené už od přírody, že miminkovská očička mají velmi vysoký práh dráždivosti a jen to, co je opravdu na první pohled nápadné, jasné, zářivé a kontrastní, je schopno upoutat jejich pozornost. Barevné spektrum samozřejmě s léty roste, ale až v pubertě dokáže mládež rozlišovat jemné pastelové tóny tak dobře jako dospělí.


Růžová – jenom pro holky?

Růžová = holčičí barva? I toto tvrzení je svým způsobem mýtus. Až do čtvrtého roku totiž mají tuto něžnou barvu rádi i kluci. Pak přichází období identifikace se svým pohlavím a růžová se pomalu stává pro kluky pasé.

Existuje jeden čistě psychologický důvod, proč má význam, když vymalujete stěny dětského pokojíčku na růžovo – žádná jiná barva totiž nemá tak uklidňující vliv na miminka a maličké děti jako právě růžová. A podle zmiňované studie pláčou miminka v růžovém prostředí opravdu daleko méně intenzivně a kratší dobu než děti, jež jsou obklopeny jinými barvami.


„Barevné výzkumy“ a miminka. Proč vlastně?

Za zmíněnými psychologickými studiemi se skrývá pradávné přání lidstva: pochopit, jak novorozenci vnímají svět. Prostřednictvím těchto výzkumů se toho hodně dozvíme i o sobě samých – například do jaké míry je to, že dáváme přednost určité barvě, vrozené a nakolik se na našem vkusu podepsalo kulturně výchovné a rodinné prostředí. 

Tak rádi bychom se dozvěděli, co se našim nejmenším líbí, ale nemůžeme – do chvíle, než řekne děťátko svou první smysluplnou větu, uteče ještě spousta času. Proto se spoléháme na odborníky…


Miminka – pokusní králíci?

Ne, ne, určitě si pod termínem „psychologická studie“ nepředstavujte trpící miminka, s nimiž někdo hodiny a hodiny experimentuje. 

Nejdůležitějším nástrojem jsou videonahrávky miminek. Ta pozorují barevné tabule na monitorech počítače. Speciálně upravené kamery vyhodnocují každý pohyb očí – co děti upoutá a na jak dlouho? Čím rychleji miminko odvrátí pohled, tím méně ho určitý barevný objekt zaujal. 

Anebo třeba miminko vůbec nevnímá, že se děje něco zajímavého či vzrušujícího: pokud se například změní barva monitoru z tmavomodré na bleděmodrou a zase naopak, tak se na něj šestiměsíční děti přestanou koukat. Naučily už se totiž myslet dopředu. Uvažují v kategoriích: modrá zůstane modrou a je jedno, zda je světlá, nebo tmavá. Což by podle odborníků znamenalo, že si caparti dokážou v hlavičce uspořádávat a zařazovat jevy už ve velmi raném věku.

Agáta, syn Matěj (1 rok): „Když jsem byla těhotná, nelíbily se mi hračky, které byly určené malým dětem. Přišly mi zbytečně křiklavé, nepřirozené a vyumělkované. Tak jsem svému synovi nakoupila především hračky dřevěné, látkové, samozřejmě v jemných vkusných barvách. Rodina nás po jeho narození samozřejmě zásobila i komerčními hračkami. Umíte si představit mé zklamání, když jsem zjistila, že ‚mé‘ vkus neurážející hračky zůstávají nepovšimnuty a dítko se nadšeně vrhá na pestrobarevný mix od babičky…“ 



I když ještě nejsou studie zkoumající barevné vnímání světa malými dětmi úplně ukončené a chybějí definitivní odborné závěry, troufají si již dnes vědci tvrdit, že miminka jasně upřednostňují nebo odmítají určité barvy: miminka milují červenou, fialovou, oranžovou a v pozdějším věku i modrou. Nejsou zrovna nadšená ze žluté a zelené barvy, a vůči hnědé a šedé mají dokonce averzi. 

Zkoumání toho, jaké barvy mají děti v oblibě, není pro vědce jenom zábavou pro ukrácení dlouhé chvíle: neboť když víme, jak miminka vnímají určité podněty, můžeme lépe pochopit jejich reakce na prostředí, jež je obklopuje. 

Kromě toho se o oblíbené barvy miminek zajímají i výrobci hraček – proč asi?

 

 

ČASOPIS „MOJE RODINA“

Pozná mě moje miminko? Rozeznává barvy? Kdy přesně se začíná jeho zrak „zostřovat“? Jaké hračky jsou nejvhodnější pro rozvoj zraku? A ještě mnoho dalších otázek si klademe v souvislosti se zrakem našich nejmenších.

Oči novorozeněte jsou neustále v pohybu, zornice se zužují a rozšiřují. Miminko umí mrkat, sledovat pohybující se předměty. „Vidět“ však neznamená pouze obrazy registrovat, ale také je umět interpretovat. A tomuto umění se mozek musí teprve naučit. 
Naše smysly – sluch, chuť, dotek i čich se vytvářejí a dotvářejí již v prenatálním období. Ale zrak si jde svojí vlastní cestou. V děloze je tma, proto se umění vidět učí dítě až po narození a trvá mu to několik měsíců.

Co vidí novorozenec
I když se miminka nemůžeme zeptat, dokázali přeci jenom vědci zjistit některé zásadní skutečnosti.

Týdenní miminko
Oči novorozeněte jsou neustále v pohybu, zornice se zužují a rozšiřují.

- rozliší dva předměty, pokud nejsou moc blízko u sebe a tím pádem mu nesplývají
- zaregistruje výrazné obrysy – velké vzory, výrazné barvy a kontury
- nerozlišuje ještě všechny barvy 
- nemá rádo silné světlo (mhouří oči)
- vidí cca 30 krát méně ostře než dospělý člověk
- funguje u něj periferní vidění, tzn. věci na okraji zorného pole registruje lépe než ty uprostřed (na rozdíl od dospělých)
- ideální vzdálenost pro rozlišení je kolem 20-25cm
- vidí dvourozměrně
- lidské tváře jsou zajímavější než předměty


Takhle se zrak postupně rozvíjí

Druhý měsíc života dítěte
Dítě dokáže sledovat jeden předmět i několik desítek minut. To svědčí o tom, že mozek získává kontrolu nad činností očí a periferní vidění ustupuje centrálnímu. Vy máte pocit, že dítě se na vás nejen dívá, ale také vás vidí. Je nezbytné, aby miminko kolem sebe mělo dostatek zrakových podnětů. Do vzdálenosti kolem 20-25cm zavěste dětem různobarevné předměty, zvířátka, ozdůbky. A zároveň dbejte o jejich častou výměnu.

Třetí měsíc života dítěte
Cestičky mezi neurony se prošlapaly již natolik, že miminko dokáže sledovat pomalu pohybující se předmět. Ke konci třetího měsíce se zrak zostřuje natolik, že dítě vidí i předměty o velikosti knoflíku na košili nebo očí u plyšáka. Rozhodně je čas na to, aby nad postýlkou i v kočárku visely hodně barevné hračky, ale samozřejmě žádné nebezpečné předměty. Dítě v té době začíná cvičit hrubou motoriku a snaží se předměty v dosahu uchopovat.

Čtvrtý měsíc života dítěte
Dítě již rozlišuje jednotlivé barvy i intenzitu světla, šera, tmy.

Pátý měsíc života dítěte
Mezi druhým a pátým měsícem života dochází k přechodu od dvourozměrného vnímání světa k tomu trojrozměrnému. Miminka začínají vnímat „hloubku“ a tudíž největší zábavou je „mávání“ ručkama a nožkami do éteru. Dbejte o to, aby měly kolem sebe dostatek podnětů. A také, aby se jim do rukou dostaly různé druhy „materiálů“. Náš trh nabízí dostatečný sortiment různých didaktických hraček.

Šestý měsíc
Mezi třetím a šestým měsícem dítě trénuje schopnost odhadnout, kde se za chvíli ocitne pohybující se předmět. Věřím, že hra „vyhodím z kočárku vše, co je na dosah“ není pro vás moc zábavná. Ale pro dítě to je opravdu „trénink“. Trénuje tím nejen zrak, ale zároveň vztah příčiny a následku). V tomto věku by již měly být pomalu v souladu ostrost zraku, trojrozměrné vidění a také koordinace zraku a pohybu. 

 

ČLÁNEK „RODINA.CZ“

Žlutá: osvěžuje, povzbuzuje.

Žlutá je jasná barva, neporučuje se ale u dětí, které se obtížně soustředí, u dětí s poruchami učení.

Oranžová: oživuje.

Je to radostná barva, která povzbuzuje. Údajně dokonce zvyšuje chuť k jídlu. S oranžovou ale nemáme přehánět, protože zdi natřené oranžovou prostor opticky zmenšují.

Červená: aktivizuje.

Červená barva povzbuzuje a oživuje. V dětských pokojích se objevuje velmi často, ale měli bychom ji užívat s rozumem. Ve velkých u plochách může totiž podporovat neklid a dokonce agresivitu. Chcete-li natřít velkou plochu, zvolte raději jinou teplou barvu – třeba něžně růžovou.

Zelená: uklidňuje.

Zelená barva, barva přírody, uklidňuje roztěkané děti a pomáhá jim se soustředit. Čím tmavší odstín zvolíme, tím pokojíček opticky víc zmenšíme.

Modrá: uvolňuje.

Modrá barva přináší uklidnění a uvolnění.

Tmavší odstín se hodí třeba do koutku, ve kterém dítě spí. Patří ale, stejně jako zelená barva, ke studeným odstínům, a nejlépe nám poslouží v prosluněném pokojíčku, obráceném na jih nebo na západ. V tmavších místnostech by nám naopak pocitově ubrala teplo a světlo

Růžová: přináší do pokoje něhu.

Růžová barva snižuje agresivitu, je ideální do koutku, ve kterém dítě spí. Na velké ploše ale které působí nevýrazně a nehmotně.

Fialová: uklidňuje.

Na stěnu ale není příliš vhodná. Podle odborníků ve velké ploše náladu zhoršuje a podporuje pasivitu.

Hnědá a okrová: vyrovnanost

Bývá opomíjená. Hnědá barva přitom pokoj zútulňuje, samozřejmě pokud není na všech sa stěnách, a zemní tóny, jako je okr, prostor pocitově prohřejí, uklidňují, vyrovnávají emoce.

Bílá: neutrální.

Pokud si nejste jisti, že vyberete správnou barvu, bílou nic nezkazíte. Působí čistě, rozjasňuje, dokáže neutralizovat ostatní barvy.

Ve velkém prostoru může působit vzdušně, pokud je ale pokoj jinak tmavý, opticky spíš zešedne a můžeme ji vnímat jako studenou.